1. Rozpětí Vaší umělecké činnosti je široké – zabýváte se
malbou, grafikou, užitou tvorbou, ilustracemi pro děti,
literárně-dramatickými žánry, scénografií, loutkovým divadlem…
Je Vám některý z těchto oborů bližší nebo svoji tvorbu vnímáte
jako komplex, ve kterém se jednotlivé části doplňují?

Samozřejmě, že v mé tvorbě a v mém životě se všechny tyto součásti propojují. V určitých obdobích života možná některá složka převládala, dlouho jsem se věnoval ilustraci, jindy převládala užitá grafika. Ale, upřímně, nejbližší mi byla vždy ta část práce, do které nejméně zasahuje kdokoli jiný. A to konkrétně volná tvorba, malba. Tedy práce bez omezujících mantinelů.

2. Jaké místo ve Vašem uměleckém světě zaujímá tvorba pro děti?
Je pro Vás těžké vžít se do světa dětské fantazie?

Ilustroval jsem několik dětských knížek, měl jsem ilustrace v časopise Sluníčko, napsal jsem divadelní hru pro děti, která se docela dlouho hrála ve Slováckém divadle (detektivní příběh Kocour Holmes a kocour Watson), hraji loutkové divadlo. Navíc působím jako pedagog na střední uměleckoprůmyslové škole, mám zkušenost ze základní umělecké školy, takže se s mladými lidmi a dětmi často setkávám. Asi mne to nějak poznamenalo. Pro mne není svět dětí a svět dospělých natolik vzdálený.

Ale nevím, jestli výtvarná tvorba pro děti by měla být primárně procesem snahy o pokus vžít se do světa dětské fantazie. Otázka je, jestli to vůbec jde. Odpověď je nejspíš pro každého autentická a velmi osobní. U výtvarníka, který ilustruje dětskou literaturu, jde především (podobně jako u jiné výtvarné práce) o autentický osobní projev, který by měl být řemeslně a umělecky poučený. Pokusy o ilustrace dětských knih pomocí kreseb dětí až na výjimky selhávají. U ilustrátora jde tedy o taktéž vyjádření vlastních představ.

3. Jak vznikli Kamarádi z abecedy?
Co pro Vás bylo prvotním impulsem k jejich vzniku?

Mnoho mých studentů by se rádo stalo ilustrátory, protože mají představu, že je to práce příjemná až romantická. Svým způsobem mají i pravdu. Ale v mé tvorbě inspirace vzniká spíše z jiných zdrojů, než jsou romantické představy. U Kamarádů z abecedy bylo pro mne největší inspirací tvarosloví a vizuální forma písmen. Písmo a písmena jako taková jsem měl rád vždycky, jejich tvary a různorodost vzbuzovaly moji představivost. Asi proto bylo pro mne jejich oživení vlastně docela snadné. Méně snadné je dotvořit tyto podněty do ideálního tvaru. Práce tedy nezačala vcítěním se do dětského světa, ale začala formální výtvarnou inspirací.