Slovácké divadlo má svoji tvář, říká umělec František Petrák, Zlínské noviny 2005

Uh. Hradiště, Luhačovice, - František Petrák je učitel, básník, loutkoherec, výtvarník a zajímavý člověk vůbec. Moc toho nenamluví, ale když něco prohodí, trefí přesně do černého a není potřeba k tomu cokoliv dodávat. Taková je i jeho práce. S jeho tvorbou se setkal snad každý, ale ne každý ví, kdo je autorem. Je skromný a nemá potřebu být vždy a všude. Se Slováckým divadlem začal spolupracovat zároveň s J. A. Pitínským a úspěšně spolupracuje dodnes. Podílel se na propagaci k loňskému předplatnému, stejně jako k inscenaci Saturnin.
Letos jej Slovácké divadlo oslovilo znovu a požádalo o návrh plakátu k novému předplatnému. Výsledek vidíte v ulicích. Ano, je to onen Othello v kroji... V současné době vystavuje mimo jiné i ve foyer Slováckého divadla své kresby. František Petrák stojí za popovídání.

Kdy jste začal se Slováckým divadlem spolupracovat poprvé?
Občas spolupracuji s režisérem J.A. Pitínským. Právě práce na plakátu a programu pro inscenaci jím režírované Gazdiny roby od Gabriely Preissové mě přivedla po delší době opět do Slováckého divadla. Protože jako student jsem se ve zdejším hledišti nacházel velmi často.

Co, nebo kdo vás znovu do Slováckého přivádí, čím je pro vás toto divadlo zajímavým?
V Uh. Hradišti trávím v posledních letech většinu svého času, protože sem dojíždím denně z Luhačovic do zaměstnání na střední uměleckoprůmyslové škole. Pro mě je nemyslitelné někde pracovat a žít a přitom se nezajímat, co se kolem děje, co se mění a čím například žijí studenti dnes. Je dobře, že Slovácké divadlo neztratilo svůj význam pro diváky ani v současné spletité době. Že hledá nové cesty jak dělat divadlo a přitom si dokáže zachovat svoji nezaměnitelnou tvář. Naposledy jsem se dostal na představení „Pokrevní bratři“. Vzal jsem s sebou i svoje dcery a byli jsme nadšeni.

Letošní předplatné je výjimečné jak co se titulů, tak i propagace týká. Jak vás napadl ten originální a svým způsobem i provokativní motiv na plakát?
Ale já ten plakát nevnímám jako zvlášť provokativní. Záměrem bylo, aby byl výrazný, aby upoutal pozornost. To se snad podařilo. Zvolil jsem obligátní „shakespearovský“ motiv, protože si myslím, že pro většinu lidí spolehlivě funguje jako symbol divadla vůbec. To, že Othella na plakátu představuje mladý muž tmavé pleti a ne, jak jsme si zvykli, běloch pomazaný krémem na boty, a že jsou i s Desdemonou oblečeni v barvitém oděvu, který s nadsázkou symbolizuje Slovácko, může předplatitele Slováckého divadla pobavit, ale snad ne provokovat
S jakými reakcemi na plakát jste se setkal?
Potěšilo mě, že mě v souvislosti s plakátem oslovilo už několik zlínských známých. Zajímali se o předplatné do Slováckého divadla.
Kdybyste si měl vybrat jeden z titulů z nabídky předplatného, který by to byl a proč?
Titulů, které bych rád viděl, je několik. Zajímá mě Sajns fikšn, Mariana Pally. Protože autor hry je výtvarník, očekávám, že představení bude velice zajímavé. Určitě si s dětmi nenecháme ujít dnes už proslavené představení Rychlých šípů. A tradičně silný zážitek očekávám od zpracování Bratří Karamazových režiséra J.A. Pitínského, na jehož propagaci bych měl spolupracovat.
Co kromě aktivit spojených s divadlem vás v poslední době ještě zaměstnává?
Především učím na škole, to je hlavní závazek. Kromě učení a volné tvorby čas od času spolupracuji i s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a s Ateliery Bonton Zlín.
Autor: JOH